Už je neskoro

13. listopadu 2007 v 18:15 |  Smutné príbehy
"Tsst".. jemně sykla když se jí žiletka lehce zařezala do jejího zjizveného pravého předloktíí... Ptáte se proč ??? Kvůli čeho??? Spíše kvůli komu... Teda ještě lépe řečeno kvůli ní... To ona za to mohla, aspoň dívka to tak chápala. To ona mohla za to ,že se kvůli ní každý večer trápila, zbytečně brečela do polštáře a do předloktí si vyřezala její jméno. To kvůli její neopětované lásce... Člověk, který by se na to podíval z jiného ůhlu, by snad řekl. Že si to dívka jenom namlouvá... že miluje slavnou herečku, že miluje ženu. Ale vysvětlete pubertální dívce, která si myslí že našla lásku svého života, že jde pouze o lásku platonickou. Dívce, která ještě neví co od života chce...
Pomalu ale jistě se z rány začla spouštět hustá rudá krev, měla sťestí, že se netrefila do tepny... Ona to jako štěstí nebrala. Už netroškařila, tak jako na začátku, už jí prznění svého těla ani nebolelo... Stalo se to pro ni rutinní záležitostí, stala se na zom závislou... To vše kvůli pubetrální lásce... lásce neopětované.
Dívčin pohled byl roztěkaný, ale plný uspokojení nad jejím dílem. Nikdy ji nenapadlo ze pozdeji by toho mohla litovat. Toho jak nezodpovědně zachází se svým mladým životem. Její nervózní pohled zakotvil na zkrvavené již před chvíli použité žiletce. Dívka opět vzala ten strašlivý nástroj do ruky a opět udělala na svém předloktí další hlubokou řeznu ránu...
Tentokrát se ovšem trefila... krev začla téct... ne téct, krev začla rovnou stříkat z rány zhotovené tou mladou neuvážlivou rukou. Dívka se na krev dívala s nostalgií v očích. Barva okysličené krve jí připomínala barvu, které měly kokteilové šaty její idolky na předávání filmových cen. Ten večer dívka seděla jako přilepená u televize, ten večer to všechno začlo. Dívka si uvědomila, že herečka už není jen jejím vzorem , ale že její respekt a obdivování přerostlo v něco jiného... v něco většího, ale taky mnohem zrádnějšího. Byla herečkou natolik posedlá a zamilovaná do ní, že si její jméno vyryla na předloktí levé ruky. Tehdy vlastně zjistila, že fyzická bolest jí pomáhá od utrpení z neopětované lásky... z ignorace.
Naposledy se podívala na ten zrádný nástroj v její pravé ruce... pevně ho uchopila a podívala se přes otvor, který měla žiletka uprostřed. Podívala se směrem do rohu pokoje. Byl tam stůl a židlke na stole počítač s pozadím, které tvořila fotografie objektu jejího trápení... Dále tam byl rámeček s fotkou herečky... Taky hromada časopisů s jejími plakáty ,ale hlavně dopis. Dopis, který dívka napsala před dnešním "krvavým obřadem". Byl to dopis pro její idol. Dívka měla v plánu ho ještě zítra dát na poštu...
Dívka si teprve teď začala uvědomovat nerozvážnost a naivnost svého činu. Teprve teď, teď když už ztratila tolik krve, že už bylo pozdě na cokoliv. Teprve teď si uvědomila, že to co jí ukázal pohled přes otvor v žiletce byl vlastně její život. Její mladý a promrhaný život strávený u počítače a prohlížením časopisů o NÍ. Teprve teď si uvědomila, že její láska k ní, už dlouhou dobu nebyla normální. Až teď si uvědomila, že se stala závislou na člověku, kterého vlastně ani nezná.... Bohužel až teď.
Pomalu se jí začly zavírat víčka, byla ospalá... Tak se naposledy podívala na plakát, který měla nad postelí a obličejem se sesunula k podlaze....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama